ZÁVOD PRAHOU 2023

Atrium Žižkov

Průběžný úkol:
Narozen v Seifhennersdorfu a jmenoval se Jan Nepomuk Karásek.
„Starý lotr mexický“ je na opačné straně než ten, co při popravě měl být přiveden na popraviště, kde mu měl kat trhat kleštěmi části těla, pak mu měly být zpřeráženy všechny končetiny.

Na pozemku byl původně Novoměstský morový hřbitov (otevřen 1680), který fungoval bez kostela až do poslední morové epidemie, která zasáhla Prahu v letech 1713 – 1716. V letech 1717-1720 zde byl postaven barokní kostelík Povýšení svatého Kříže (1. září 1717 tu svatoštěpánský farář Jan Václav Dittrich posvětil jeho základní kámen). Název Povýšení sv. Kříže získal díky zdejším oblíbeným slavnostem a poutím konaným po svátku Nalezení (3.5.) a Povýšení sv. Kříže (14.9.). Kostel je jednolodní sálová barokní stavba s pískovcovým portálem a tesaným latinským nápisem dedikace v tympanonu západního vchodu.

Po sto letech byl morový hřbitov zrušen a kostel byl užíván jako farní až do poloviny 19. století. Spadal pod farnost sv. Jindřicha, ale stál osamoceně a proto byla postupně přistavena pustevna a byt kostelníka a kaplana. Za francouzské okupace Prahy v letech 1741 až 1742 zde bylo do šachtových hrobů pohřbeno přibližně 6 až 7 tisíc těl zemřelých francouzských vojáků. V roce 1753 na hřbitově byla postavena ještě kaple Bolesné Panny Marie.

O čtyři roky později byla církevní stavba silně poničena pruskými vojsky, které tehdy pustošily české země. František Ekert píše: „Když dne 6. května 1757 Prušáci nad Rakušany u vsi Kyj zvítězili, přitrhli k večeru ku hřbitovu sv. Kříže, poplenili byt kaplanův i poustevnu, rozbili vše, co nalezli, vrazili do kostela, porouchali oltář sv. Františka Xav., propíchali obraz jeho, ukradli svícny, rozlámali kříž, oloupili sakristii, oblekli se na posměch do mešního roucha a pokáleli posléze kostel.“

Do roku 1782 při kostele žil poustevník řádu ivanitů, který měl funkci zvoníka a almužníka. Ivanité byli v kostele až do reforem Josefa II., který jejich řád zrušil. V roce 1784 se kostel stal prvním žižkovským farním kostelem a toho roku také přestal být používán hřbitov. Kostel přestal sloužit náboženským účelům v roce 1842. Po jeho zrušení byla farnost přenesena na kostel svatého Rocha na Olšanském náměstí.

Během výstavby nájemních domů Žižkova byla plocha hřbitova zmenšena, část pozemků se stala dvorem a další byly zastavěny Břetislavovou (nyní Čajkovského) ulicí. Po roce 1906 byl kostel odsvěcen a sloužil jako skladiště ve vnitrobloku okolní činžovní zástavby do 50. let, kdy měl být pro zchátralost zbourán.

V polovině 20. století byla stavba již v havarijním stavu a patrně by z mapy Žižkova definitivně zmizela, nebýt jednoho nadšence ze Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Jmenoval se Jaroslav Koreček a v roce 1962 vypracoval projekt na jeho záchranu a nové kulturní využití. Protože ale péče o sakrální památky nebyla právě prioritou komunistického režimu, trvalo 15 let, než stavba začala. A dalších sedm trvala. V roce 1984 bylo nové kulturní zařízení otevřeno v zrekonstruovaném kostele s přistavěnou výstavní síní s vnitřním atriem otevřeno. Obvodní koncertní a výstavní síň Atrium bylo významnou výstavní síní v době normalizace, kdy se zde konaly výstavy v té době zakázaných umělců. Jako výstavní síň funguje nepřetržitě od března roku 1984.

Výstavní síň vznikla jako moderní přístavba barokního kostelíku Povýšení svatého Kříže během rekonstrukce v letech 1977 – 1984. Z kostela byl vytvořen koncertní sál pro 120 diváků. Uprostřed objektu současně vzniklo malé čtvercové atrium a na místě bývalé roubené studny kašna v podobě mušle. Jsou zde instalována díla J. Vikové a P. Orieška (kašna), E. Rožátové (vitrážová okna ve výstavní síni), J. Bartoše (socha sedící dívky před vchodem). Roku 2007 byl modernizován osvětlovací systém a interiér kostela byl navrácen do původní raně barokní podoby.