ZÁVOD PRAHOU 2023

kostel sv. Anny

Průběžný úkol:
Ten z Pokratic je úplně vlevo.
Ten co zemřel 1809 sousedí s tím, co je po něm pojmenován lidový tanec – „zločincovo jméno“ skok.

Jedná se o římskokatolický filiální kostel av. Anny žižkovské farnosti u kostela sv. Prokopa. Kostel byl postavený roku 1911 podle projektu architekta Eduarda Sochora, a to ve slohu blížícímu se beuronskému secesnímu umění. Zakladatelem beuronské umělecké školy, pojmenované podle benediktinské kongregace vzniklé v roce 1866 v klášteře sv. Martina v Beuronu, byl malíř, sochař a architekt Peter Lenz, který vytvořil osobité, čistě sakrální umění vycházející z přísných řádových regulí a odmítající okázalou zdobnost.

Kostel byl vysvěcen 8. 10. 1911, postaven spolkem sv. Bonifáce a celkový náklad činil podle farních pamětí 200.000 korun. V roce 1916 byl při kostele založen klášter karmelitánů, který vedl převor P. Petr Seul; vlastní budova klášterního domu (čp. 1268) vznikla téhož roku podle plánů stavitele Antonína Procházky. Klášter však zanikl odchodem řeholníků už roku 1922. Řádový dům byl proměněn na budovu fary, zřízenou zde v roce 1923, a bývalé klášterní prostory byly pak změněny na byty. Ještě před likvidací řádů u nás, roku 1949, byl kostel s farou nabídnut řádu dominikánů od sv. Jiljí v Praze, k tomuto převzetí však nedošlo, patrně pro nezájem řádu.

Stavebně jde o trojlodní stavbu se širokou převýšenou střední lodí a výrazně užšími bočními loděmi, nad nimiž jsou umístěny empory. K severní straně pravoúhlého presbytáře přiléhá sakristie. Kostel není orientován a obrací se svým hlavním průčelím do Tovačovského ulice. Průčelí je lemováno dvěma nižšími bočními věžovými útvary, na které po stranách navazují fasády bočních lodí a je otevřeno v 1. patře mohutným, pětiboce ukončeným oknem, na stranách ve dvou patrech nad sebou člení těla věžových útvarů další úzká okénka. Motiv pětibokého zakončeni se uplatňuje i ve tvaru okna, jímž je členěn podobně utvářený štít. Nad samostatně vyvinutou stanovou částí střechy při průčelí vbíhá drobná zvonička.

Zadní stěnu presbytáře zdobí původní secesní výmalba se čtyřmi proroky v palmovém háji a polygonální pětiboké uzamčené okno s barevným zpodobněním Ježíše, pořízené roku 1915 z milodarů věřících. Původní malba ukazuje zleva Davida s harfou, proroka Izaiáše, proroka Jeremiáše s holí a sv. Jana Křtitele s křížem. Tato scéna byla později doplněna dvěma letícími anděly držícími nápis Svatá Anno, Matko Rodičky Boží, oroduj za nás. V roce 1929 byla během svatováclavských oslav namalována podle návrhu architekta Jaroslava Majera freska na horní části vítězného oblouku kostela nad presbytářem. Zobrazuje sv. Vojtěcha a Václava, přivádějící české patrony k Panně Marii, aby orodovali za náš národ. V průčelí levé boční zdi se nachází oltář s obrazem sv. Anny, matky Marie Panny. Naproti je umístěn menší oltář s obrazem Panny Marie s Ježíškem. V kostele na emporách se rovněž nachází několik obrazů z počátku 18. století, mj. z širšího okruhu Škrétova vlivu.

Sochy světců z lipového dřeva pocházejí z let 1933–1937. Na levé straně kostela stojí sv. Antonín z Padovy a sv. Josef s dítětem, vpravo pak sv. Juda Tadeáš a sv. Terezie z Lisieux. K severní straně pravoúhlého presbytáře přiléhá zákristie. Oltář sv. Josefa je původním vybavením kostela, další prvky sem byly přeneseny v době vzniku z jiných, starších či zaniklých církevních objektů. V levé boční lodi je to raně barokní oltář sv. Anny z konce 17. století, kazatelna z poloviny 18. století. Starší jsou i barokní lavice nebo zábradlí schodiště, obrazy na emporách jsou datovány na začátek 18. století.