ZÁVOD PRAHOU 2022

Pomník J. Zeyera

Pomník Julia Zeyera je sousoší umístěné v jeskyni z uměle navršené žulové skály, součást scenérie s potokem, jezírkem a můstkem ve východní části Chotkových sadů v Praze 1 na Hradčanech. Od roku 1958 je pomník chráněn jako kulturní památka, od roku 1999 je také součástí Národní kulturní památky Pražský hrad.

S nápadem na stavbu pomníku přišel koncem ledna 1901, již jeden den po spisovatelově pohřbu, Josef Hlávka, který Zeyera v posledních letech života svou nadací finančně podporoval, hostil ho na zámku v Lužanech a poskytl mu bydlení v jednom ze svých nadačních domů v Praze ve Vodičkově ulici. Zeyer mu služby oplatil ve své závěti, v níž mu připsal ediční práva na své knihy.

Hlávka oslovil pro ztvárnění pomníku sochaře Josefa Maudera. To bylo logická volba: byli dlouholetými přáteli, Zeyer například roku 1883 Mauderovi svědčil na svatbě, s Mauderovými si dopisoval a do Mauderem projektovaného Slavína na Vyšehradě byl vybrán jako první slavný nebožtík. Kromě toho byl Mauder na vrcholu tvůrčích sil, takže se dala předpokládat rychlá realizace, které se sedmdesátiletý Hlávka dožije.

Problémy nastaly vzápětí, protože Hlávka si přál tradiční Zeyerovu bronzovou sochu na nižším kamenném soklu. Během deseti let budování pomníku Hlávka zůstal proti novému konceptu, a odhalení pomníku se ani nedožil. První výbor pro stavbu pomníku vedl jen krátce František Ladislav Rieger, po jeho smrti v roce 1903 finance došly.

Mecenášem se stal jednak Jan z Lichtenštejna, který na své náklady a ze svého lomu u Říčan dal dopravit žulové balvany. Finanční sbírky na pomník pořádaly české ženy. Mauder tak mohl prosadit koncepci romantické scény s jeskyní a při úpravách Chotkových sadů v roce 1910 využil přivedeného vodního zdroje pro zbudování potůčku s jezírkem a můstkem. Do jeskyně umístil osm postav ze Zeyerových děl, které se zjevují v kontrastu bílého mramoru proti temné skále. Dosáhl také souvisejících úprav terénu . Součástí pomníku je rovněž bronzový portrétní medailon Julia Zeyera, vsazený na vrchol skály. V Národní galerii se dochovaly sádrové skici sousoší Krokových dcer.

Sochy v životní velikosti jsou vytesány z bílého tyrolského mramoru z Laasu. Zcela vzadu vlevo ve stínu jsou postavy Amise a Amila. Před nimi trojice legendárních dcer praotce Kroka Libuše, Kazi a Teta stojí nakročeny vpřed v momentu, kdy prostřední Libuše s pozdviženou hlavou a zavřenýma očima věští zrod Prahy. V pravém koutě stojící dvojice milenců Radúz a Mahulena v divadelních kostýmech se obrací k sobě. Mezi nimi je v hábitu a s hlavou v zavinutí sestra Paskalina, opírající se o balvan, řeholnice z méně známé stejnojmenné Zeyerovy novely.

Na zadní (západní) straně skály je vsazena deska z červenohnědého mramoru, v ní jsou kapitálou vytesané názvy vybraných Zeyerových děl.