ZÁVOD PRAHOU 2021

Botanická zahrada Na Slupi

Botanická zahrada zde na Albertově je méně známá než její sestra v Tróji. Historie zahrady sahá až do roku 1775, kdy byla za vlády Marie Terezie založena Josefem Bohumírem Mikanem k praktickým výukovým účelům. Pro novou botanickou zahradu byl zvolen Smíchov a prostor dnešních Diezenhoferových sadů. Místo nedaleko Jiráskova mostu ale bylo příliš blízko Vltavy, a tak bylo často zaplavováno. Kvůli tomu se v roce 1898 přestěhovala na Albertov a od konce 2. světové války působí pod hlavičkou Univerzity Karlovy. Zahrada má rozlohu 3,5 ha. Ročně ji navštíví asi 100 000 návštěvníků. O zahradu pečuje přibližně 20 zahradníků a kurátorů.

Na konci 2. světové války se botanické zahradě bohužel nevyhnulo ani masivní bombardování, které bylo důsledkem navigační chyby a zasáhlo v Praze několik významných budov, jako třeba Staroměstskou radnici nebo klášter Emauzy. Roku 1978 se zahrada stala samostatnou institucí Přírodovědecké fakulty Univezity Karlovy. Od této doby má vlastní vedení, které sídlí v původním zahradnickém domku českého ústavu.

V roce 1995 byl na skleníky ze čtyřicátých let vydán havarijní výměr. V letech 1996–1999 byly skleníky rekonstruovány, a to se souhlasem památkářů do podoby, jakou měly skleníky ze čtyřicátých let.

Botanická zahrada na Albertově nabízí únik od rušných ulic hlavního města. K vidění je tu 130 let starý strom Ginko Biloba, dále pak jedna z prvních metasekvojí, která byla do Evropy přivezena a další dřeviny. Nejcennější expozicí je kolekce Středoevropské květeny, založená v roce 1904 a kontinuálně udržovaná po celých předchozích více jak sto let.

Skalková část venkovní expozice slouží především jako prostor s ukázkami středoevropské flóry. Byla zhotovena z vápence s romantizující jeskyní a protéká tudy potok zakončený jezírkem. Tato část zahrady je rozčleněna na svažitou a plochou oblast. Pterocarya fraxinifolia, která zde vyrůstá, náleží k nejstarším stromům v zahradě. Ve sklenících se nachází stálá expozice tropů a suchých subtropů, tedy sbírka kaktusů a sukulentů. Rovněž jsou vystaveny velké a staré exempláře cykasů, kamélie, myrty a další rostliny pocházející ze sbírek bývalé smíchovské univerzitní zahrady z 19. století.