ZÁVOD PRAHOU 2021

Šalounova vila

Ve Slovenské ulici č. 4, na kraji parku, se objevila v roce 1912 vila významného českého sochaře Ladislava Šalouna. Tento muž patřil nejen k nejplodnějším českým sochařům první poloviny 20. století , ale byl především významnou postavou secesního symbolismu.

Ladislav Šaloun se po celý svůj život věnoval především komorní i monumentální plastice a často pracoval na výzdobě významných budov, jako bylo např. Hlavní nádraží v Praze či Obecní dům. Zabýval se i průmyslovým designem – hlavně vytvářel stolní lampy, dózy, šperky i šperkovnice a sám je realizoval v keramice nebo mědi, zabloudil také ke knižní grafice a byl úspěšným autorem návrhů obálek knih. Přátelil se s řadou malířů, sochařů i literátů. Ty pak zvával k spiritistickým seancím do sklepení své vily.

Ladislav Šaloun se rozhodl pro stavbu vlastního ateliéru poté, co zvítězil v soutěži na pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze, jelikož jeho stávající ateliér na Václavském náměstí by velikostí nevyhovoval rozměrům plánovaného díla. Secesní stavba se symbolistními prvky podle Šalounova vlastního návrhu vznikala v letech 1908–1910 a zkolaudována byla v únoru 1911. Hlavní budova se skládala z vestibulu a velkého a malého ateliéru. V jižní části budovy orientované do svažující se zahrady byl salon, slovácká jizba, technické zázemí a byt správce. V ateliéru se ve své době scházely osobnosti české kultury jako František Bílek, Otokar Březina, Alfons Mucha, Ema Destinnová, Jan Kubelík nebo Josef Váchal. Ten ve svých pamětech zmiňuje „okultistický sklep“, ve kterém se „pořádaly velké seance, hraničící s magickými obřady“.

V roce 1934 byl schválen projekt dostavby obytných prostor podle návrhu Šalounova zetě architekta Josefa Černého. Šalounova vila byla 3. května 1958 prohlášena kulturní památkou. V 80. letech 20. století Šalounovi potomci odprodali ateliérové prostory státu a tím došlo k fyzickému oddělení ateliérové části od původních reprezentativních prostor a zázemí. Při následné přestavbě malého ateliéru byly ztraceny nebo poničeny některé interiérové i exteriérové prvky. V následujících dvou desetiletích objekt chátral. V roce 2001, kdy ho Akademie výtvarných umění odkoupila od Nadace Českého fondu umění, se už nacházel v havarijním stavu. Rekonstrukce podle projektu architekta Michala Bartoška, jíž předcházely restaurátorské průzkumy, proběhla od září 2006 do září 2007.

Šalounovu sochařskou pozůstalost z tohoto ateliéru, čítající na pět desítek skic a modelů soch z hlíny, sádry či bronzu, dědicové roku 2002 darovali do sbírky Národního muzea v Praze.